|
Počátkem dubna si připomeneme stoleté výročí katastrofy a tak se toho v nejbližších dnech napíše o Titanicu asi více, než běžně za celý rok. Několik vědců vydalo před pár dny studii ve známém astronomickém časopise Sky & Telescope, podle niž může za potopení Titanicu „spiknutí“ Slunce a Měsíce.
Obě vesmírná tělesa působí na naši Zemi slapovými silami. Měsíc je sice oproti Slunci jen vesmírným drobkem, ale nachází se 400x blíže. Nejslavnějším důsledkem slapového působení obou těles je příliv a odliv.
Země obíhá okolo Slunce po mírně protáhlé eliptické dráze. Chytákem na laiky je zapeklitá otázka, kdy je Země ke Slunci nejblíže. Člověk by selským rozumem možná čekal, že nejblíže se naše rodná hrouda dostane ke Slunci v létě, kdy sluníčko pořádně hřeje. Co ale mají říct chudáci protinožci na jižní polokouli, kde je v té době zima? Za střídáním ročních období je samozřejmě odpovědný sklon zemské osy a nikoliv proměnlivá vzdálenost od Slunce. Země je nejblíže ke Slunci paradoxně počátkem ledna.
Rovněž Měsíc neobíhá okolo Země po kruhové dráze ale jeho vzdálenost se pohybuje mezi 363 000 a 406 000 kilometry. Přičemž vzdálenost Měsíce nikterak nesouvisí se střídáním fází. Měsíc vykoná kompletní oběh kolem Země jednou za 29,530588 dne (synodický měsíc).
Obecně platí, že největší příliv nebo odliv nastává v době, kdy se sčítá působení Měsíce a Slunce dohromady, což je v období úplňku nebo novu. Takovému přílivu či odlivu pak říkáme skočný.
Počátkem roku 1912 došlo k mixu všech tří podmínek. Země se dostala na své dráze nejblíže ke Slunci, Měsíc byl nejblíže k Zemi (dokonce nejblíže za 1400 let) a nastal úplněk. Astronomové při této příležitosti hovoří o přílivu tisíciletí.
Mezi tím se někde v Grónsku odlamovaly ledovce. Na tom není nic neobvyklého dělo se tak vždy a děje se tak i dnes, i když pod drobnohledem družic i výzkumných týmů a rouškou globálního oteplování.
Ledovec ale není zrovna ideálním útvarem k plavbě a tak se po vodách oceánu pohybuje dosti pomalu a postupně taje. Díky velkému přílivu v roce 1912 však dostal pořádný impuls, aby se dostal do blízkosti Labradorského proudu a tras lodní dopravy mezi Amerikou a Evropou. K nejslavnější katastrofě v historii už pak stačila jen vysoká rychlost Titanicu, série chybných rozhodnutí posádky a další faktory.
Tip: před pár dny byla zveřejněna mapa Titanicu sestavena na základě dlouhodobého radarového výzkumu nejen obou částí vraku, ale i celkového okolí o ploše 24 čtverečních kilometrů. Mapa byla sestavena na základě desítek tisících radarových snímků. Vrak Titanicu byl nalezen teprve v roce 1985, tedy plných 73 let po ztroskotání.
Na základě nové mapy došlo k určitému posunu v představě vědců o posledních minutách slavné lodi. Dle nové teorie se zadní část Titanicu při klesání ke dnu divoce otáčela kolem své osy.
Mapu naleznete na http://www.history.com/news/2012/03/08/first-map-of-entire-titanic-wreck-site-sheds-new-light-on-disaster/
Několik faktů:
- První a poslední plavba Titanicu započala 10. dubna 1912
- K potopení došlo 15. dubna 1912
- Vrak lodi byl objeven teprve v roce 1985.
- Na palubě bylo dle různých odhadů cca 2200 pasažérů a členů posádky, zahynulo 1500 z nich.
Zdroj: http://www.txstate.edu/news/news_releases/news_archive/2012/March-2012/Titanic030512.html
Foto: Wikipedia.org
|
