Neexistuje snad nikdo, kdo by neslyšel o příšeře z jezera Loch Ness. Skotská národní obluda láká k jezeru tisíce turistů. Po světě však existují mnohá další jezera, ve kterých byli spatřeni tajemní tvorové.
Nejznámější snímek příšery z jezera Loch Ness se ukázal být podvrh, ke kterému se přiznal sám jeho autor. Přesto dodnes představuje archetyp toho, jak by případní další tvorové v jiných jezerech mohli vypadat. Charakterizuje je především dlouhý hadovitý krk s malou hlavou a mohutné tělo s ploutvemi. Popis odpovídá podobě druhohorních vodních plazů z rodu Plesiosaurus, které zná každý z obrazů Zdeňka Buriana. Miliony let vyhynulí plazi se záhadně vynořují i dnes z hlubin nejrůznějších vodních ploch po celém světě. Podívejme se na některá z nich.
Champ, Lake Champlain, USA
Jezero na pomezí států New Yorku, Vermontu a Kanady je 201 kilometrů dlouhé, 23 kilometrů široké a 120 metrů hluboké. Už v roce 1609 Samuel de Champlain popsal setkání s jeden a půl metrovou jezerní obludou, která byla pokrytá šedostříbrnými šupinami, které nebylo možné probodnout nožem. Od té doby příšeru, místními obyvateli nazývanou krátce Champ, pozorovalo několik tisíc lidí. Je také chráněna zákonem, který odhlasovali zastupitelé New Yorku a Vermontu. V roce 1977 vznikla nejslavnější fotografie Champa pořízená Sandrou Mansi, která se dostala i do časopisu Life. Snímek byl podroben zkoumání ve Středisku optických nauk a odborníci konstatovali, že nejde o fotomontáž. Délka tvora by mohla být podle propočtů 9 až 12 metrů. Joseph Zarzinski je největší znalec na Champa a tvrdí, že tvor má hadí hlavu se dvěma rohy nebo ušima a tlamu plnou ostrých zubů. I když ho údajně Zarzinski na vlastní oči viděl a pořídil i několik snímků, jejich kvalita je tak špatná, že na nich nelze prakticky nic rozeznat.
Jako v mnoha jiných podobných případech neexistuje jediný přímý důkaz o existenci Champa. Naopak existuje celá řada biologických důkazů, které mluví proti. Mezi hlavní patří fakt, že podobný tvor by nemohl žít po celá staletí, aniž by se sám reprodukoval. Tomu odporuje Zarzinski, který tvrdí, že ještě před deseti tisíci lety žila v jezeře třicetičlenná kolonie plesiosaurů. Badatel a lovec nestvůr Dennis Jay Hall jde ještě dál a tvrdí, že v jezeře dokonce i nyní žije zdravá populace plesiosaurů. „Jsou zde, protože si toto místo vybrali za svůj domov,“ tvrdí Hall. Jenže další problém představuje fakt, že jezero Champlain v zimě kompletně zamrzá, což by pro plesiosaury mělo fatální následky. Jak ale vysvětlit fotografii, respektive to, co zaznamenala paní Mansi v roce 1977? Analýzy se shodují, že nejde o podvrh, nicméně nikdo není s to potvrdit, že to, co na fotografii vidíme, je skutečně živý tvor. S největší pravděpodobností jde o kmen stromu, jako je tomu i v mnoha jiných případech. Tomu by napovídal i fakt, že břehy jezera Champlain jsou porostlé hustými lesy.
Podobně jako v případě příšery z jezera Loch Ness za legendou o Champovi stojí i zájem místních obyvatel a obchodníků, kteří těží z turistického zájmu a prodeje nejrůznějších suvenýrů. Přiživovat legendu o tajemné jezerní příšeře je tak jaksi v obecním zájmu.
O Chmpovi existují dokonce záznamy údajného monstra na kameře. Jeden z nich si můžete prohlédnout zde:
Storsjöoduret, Storsjön, Švédsko
Švédská národní příšera Storsjöoduret sídlí v jezeře Storsjön, které vzniklo na konci doby ledové ve střední části Švédska. O příšeře se zmiňují již čtyři sta let staré legendy. Novodobé pozorování tvora vyvolalo velký rozruch. Před patnácti lety spatřili dělníci budující most přes jedno z ramen jezera podivného tvora, který se podobal plesiosaurovi. Ten odpočíval na malém ostrůvku Frönsön. Netvora později týž den spatřili i studenti. Zajímavá je však událost z roku 1893, kdy se na lov příšery vypravil poslanec Bromeé. podle jiných zpráv se dokonce několikrát pokusili příšeru ulovit obyvatelé okolních vesnic a velký lov uspořádal i švédský král Oskar II. Ten nechal na pobřeží jezera rozmístit mohutné železné pasti a nechal vykopat i několik jam. Při lovu byla příšera údajně několikrát spatřena, měla šedé tělo, dlouhý krk a pár ploutví.
Problém malinko zamotává výpověď novináře Aksela Lindströma, který tvrdí, že lovecká horečka z devadesátých let devatenáctého století byla zinscenována místními podnikateli a novinami, aby se podpořil cestovní ruch a zaplnily se místní hotely. Samozřejmě se podobný výklad setkal se velkým odporem místních obyvatel, kteří tvrdí, že to naopak Lindström chce získat mediální popularitu zpochybňováním historie. Světlo do problému nevnesl ani film, který v roce 1973 pořídila Karin Johasonová. Jak už to tak bývá, film ukazuje cosi velkého, co se vlní v jezeře, ale kvalita filmu je tak špatná, že to může být cokoliv.
Švédové samozřejmě dále těží ze své „lochnesky“ a dokonce jí chránili speciální vyhláškou až do roku 2005. Tehdy účinnost vyhlášky vypršela a nebyla obnovena. Podle švédských zákonů nemůže být chráněn zákonem živočich, jehož existence nebyla nesporně prokázána a jehož konkrétní popis není k dispozici. To zřejmě mluví za vše. I zde existuje novodobý filmový záznam tvora, který si dokonce našel prostor ve švédské televizi. Reportáž (bohužel ve švédštině) si můžete prohlédnout zde:
Pravdu.cz nepíšeme z garáže, ale z virtuální kanceláře. Jen tak Vám můžeme přinášet pravidelně aktualizovaný a kvalitní obsah s přijatelnými náklady.
Ve virtuální kanceláři nejen sídlíme, ale také ji poskytujeme. Chcete vědět, jak podnikat s minimálními náklady?
Existují lidé, kteří jsou jiní. Možná to ani nejsou lidské bytosti nebo jen zčásti. Můžeme jim říkat fenomén. Inelia Benz...
Přesně před 100 lety vyplul na svou první a poslední plavbu Titanic. Režisér stejnojmenného filmu James Cameron připravil k tomuto výročí novou simulaci potopení slavné lodě pro National Geographic.
Vyšehrad si pamatuje dobu mocného rodu Přemyslovců, doby slávy i drancování. Zmizelo již ale z Vyšehradu opravdu vše, co tam bylo ukryto kdysi před zraky ostatních? Průzkumy nám říkají, že ne. Na Vyšehradě je ukryt poklad!
