|
Trochu jsem přemýšlel, která z reálných kosmických katastrof je nejnebezpečnější. Literatura je plna děsivých scénářů našeho konce vesmírným přičiněním, ale mnohé jsou spíše nepravděpodobné a velmi exotické – například sežrání Země černou dírou. Naopak jiné jsou velmi reálné a doložené bohatými zkušenostmi naší planety. Co dokáže taková kolize s planetkou by mohli...tedy vlastně nemohli vyprávět dinosauři.
Díky dnešní technice ovšem dokážeme velké planetky a komety monitorovat, takže o případné katastrofě bychom měli vědět minimálně týdny dopředu. Dost možná nejhorší jsou tak katastrofy, které mohou přijít bez varování. Jednou z nich je výbuch blízké supernovy. Záření z takového výbuchu by spolehlivě odrovnalo zemskou atmosféru. Hvězdy ovšem nevybuchují jako supernovy jen tak, ale pouze v určitých případech a v kritické vzdálenosti 30 světelných let od nás žádný kandidát na vesmírný ohňostroj není.
2012 a Mayský kalendář
Vzhledem ke konci Mayského kalendáře se stále více zmiňuje obří sluneční erupce. Nebezpečné jsou zejména CME. Pod touto zkratkou se sice ukrývá vlastník nejmenované komerční televize ale také únik koronální hmoty.
Slunce je dnes pod neustálým dohledem družic, takže o velké erupci víme prakticky okamžitě. Pokud je velmi silná, vydávají se varování a obyvatelé polárních oblastí dávají pražit popcorn na večerní nebeskou podívanou v podobě polární záře. Ty jsou zřídka viditelné i z našeho území a to nad severním obzorem, daleko od rušivých světel měst. Světelné znečištění jistě netrápilo při pozorování polární záře obyvatele kanadského Quebecu v roce 1989. Erupce totiž byla tak silná, že vyřadila elektrickou síť a 6 milionů lidí bylo při svíčkách.
Sluneční erupce ohrožují satelity
Oblaka nabitých částic představují nebezpečí také pro satelity na oběžné dráze. Je ovšem nepravděpodobné, že by nastala erupce, která by odrovnala ochranný štít naší planety (magnetické pole) a ohrozila život na Zemi.
Člověk by selským rozumem předpokládal, že největší erupce bude Slunce posílat k Zemi v období maxima tzv. jedenáctiletého cyklu, které přichází právě nyní. V době maxima je sluneční disk plný skvrn (chladnějších míst v atmosféře) a produkuje jeden CME za druhým.
Jenomže existují i další, ne zcela probádané cykly. Podle Luka Barnarda (University of Reading) nás v nejbližších čtyřech desetiletích čeká naopak útlum sluneční aktivity a to až o padesát procent. Při slunečním minimu je sice CME méně, neznamená to však, že by zcela vymizely. Co je ale podstatně slabší, je magnetické pole Slunce.
Nebezpečně slabé magnetické pole Slunce
Pokud je magnetické pole naší mateřské hvězdy slabé, nabité částice se z něj dostávají k Zemi mnohem snáze. Slabší meziplanetární magnetické pole také otevře dveře škodlivému kosmickému záření, které přichází z vně Sluneční soustavy. Pokud poklesne sluneční aktivita o polovinu, dostane naše Země 1,5x silnější dávku kosmického záření.
Ještě horší byla situace v době tzv. Maunderova minima v letech 1645 až 1715. To bylo provázeno tzv. malými dobami ledovými, kdy dokonce zamrzla Temže a Země dostávala 2,5x větší dávkou kosmického záření.
Jestli se tedy můžeme něčeho obávat, není to maximum ale dlouhodobé minimum sluneční aktivity.
Sledování aktuální aktivity Slunce
Pokud chcete sledovat aktuální aktivitu Slunce, otevřete si tuto stránku: http://www.swpc.noaa.gov/rt_plots/xray_5m.html
Zajímat by vás měl zejména červený graf. Vlevo najdete stupnici, která popisuje jednotlivé kategorie sluneční bouře. B – běžný stav, C – slabá bouře, M – střední bouře, X – velmi silná bouře, možnost vidět polární záři i z našeho území. Rekord drží erupce ze srpna 2003 (X28).
Na tomto grafu: http://sprg.ssl.berkeley.edu/dst_index/images/dst.gif vidíte aktuální stav zemského magnetického pole. Pokud se střelka nachází hluboko v červené oblasti, uvidíme patrně polární záři i z České republiky.
Zdroj: http://astronomynow.com/news/n1203/30sun/
Foto: http://sohowww.nascom.nasa.gov/gallery/images/large/CME_EIT_C2_2002.jpg
|
