|
Zavedení přímé volby prezidenta České republiky bylo většinou společnosti až nekriticky přijato s obrovským nadšením a slávou. Jak se však postupně ukazuje, možná to bylo Pyrrhovo vítězství. Ač se to na první pohled může zdát neuvěřitelné, největší šanci uspět nebudou mít silní, názorově vyhranění kandidáti, ale spíše úřednické typy, které „nikomu nevadí“.
Do konce volebního období Václava Klause již zbývá pouhý půlrok.
Před pár dny byly zveřejněny výsledky průzkumu veřejného mínění, týkající se prezidentské volby. Do konce druhého (a posledního) volebního období Václava Klause již zbývá pouhý půlrok, podobné průzkumy proto mají určitou vypovídací hodnotu. Podle posledního z nich je nejžhavějším kandidátem na post Klausova nástupce expremiér úřednické vlády z let 2009 – 2010 Jan Fischer. Získal by více než třicet procent hlasů. Na druhé místo se již vyšvihl se sedmnácti procenty podpory další expremiér, Miloš Zeman. O půldruhého procentního bodu za ním by skončil třetí ekonom Jan Švejnar. Naopak kandidáti největších politických stran v průzkumu obdrželi hodně pod 10 procent. Přemysl Sobotka (ODS) 7,5 %, Jiří Dienstbier (ČSSD) 6 % a Karel Schwarzenberg 5,5 procenta.
Čím si Jan Fischer získává u české veřejnosti takovou podporu?
I přes svoji komunistickou minulost (v osmdesátých letech byl členem KSČ) působí tento statistik a dnes již i politik velice kultivovaným a klidným dojmem. S jeho jménem nejsou spojeny žádné aféry, což je určitě dámo i tím, že do politiky se „dostal“ až po pádu Topolánkovy vlády. Díky tomu, že jeho úřednická vláda nastoupila ve velice rozjitřené atmosféře a navíc prakticky nedělala žádná razantní opatření, získal si Fischer u širší veřejnosti oblibu, na jejíž vlně se veze až do současnosti. Nakolik jsou však známy jeho názory na důležitá témata? Umí je vůbec vyslovovat? Jak vidí Českou republiku ve středně až dlouhodobém vývoji? Kam bychom se měli ubírat v zahraniční politice? Jaký je jeho názor na církevní restituce? Bude schopen určovat tón české politiky a celé společnosti a ne se pouze vézt na jejich vlnách? To jsou pouze některé otázky z mnoha, na něž názory Jana Fischera nejsou (buď vůbec, nebo jen okrajově) známy.
Jan Švejnar - ekonom.
Podobným, byť přece jen o něco čitelnějším kandidátem je ekonom Jan Švejnar. Jeho zřejmou nevýhodou je ovšem skutečnost, že již několik let „lavíruje“ mezi podporou od různých politických stran. Navíc, a to může být jeden z důležitých faktorů, na rozdíl od Jana Fischera se mu od dosluhujícího prezidenta Klause určitě nedostane jediného slova podpory. A Klausův vliv ve společnosti rozhodně není zanedbatelný.
Jinou kategorií je Miloš Zeman.
Jako jediný z trojlístku nejžhavějších favoritů přímé volby vyslovuje své (mnohdy velice svérázné) názory na aktuální společenské dění u nás doma i ve světě. Z logiky věci tak má a bude mít mnoho příznivců, ale i odpůrců. Dá se proto očekávat, že Zeman postoupí do druhého kola volebního klání (nadpoloviční většinu v prvním kole asi sotva kdo získá). V něm však již bude z dvojice kandidátů velká část voličů odevzdávat svůj hlas ne někomu, ale proti někomu, tedy spíše proti Zemanovi. Ten by totiž měl mnohem větší šanci, pokud by proti němu stál podobný kandidát, např. Václav Klaus. V takovém souboji by se výsledek dopředu těžko určoval.
Jeden pozitivní efekt přímá volba přinese.
Odpadne podezření z ovlivňování a korupce volitelů tak, jak jsme je mohli sledovat v roce 2008. Je ovšem otázkou, zda vygeneruje takovou hlavu státu, která bude důstojným nástupcem silných osobností Václava Klause a především Václava Havla.
|
