|
Na podzim jsme s Jurajem Mesíkom udělali rozhovor, po kterém mnozí čtenáři nadávali, co je to za blázna. Naznačoval, že velká krize může přijít do roka-dvou, a on osobně se domníval, že to bude i dříve. Lidé nevěřili. Ale vážná krize přišla opravdu dříve.
Juraj Mesík
V jakém stavu je dnes Evropa?
Směřuje k velké hospodářské krizi, finanční krizi se všemi důsledky, jako jsou nárůst nezaměstnanosti, velké výpadky v příjmu státního rozpočtu, ořezávání sociálních programů, zdravotnictví.
Opravdu směřujeme až k takové rozsáhlé krizi?
Ano. Zadlužené po uši jsou nejen státy, ale i firmy, banky, jednotlivci. V roce 2000 byl státní dluh Velké Británie 41 % HDP, dnes je to 88 %. Za dvanáct let stoupl více než dvojnásobně. V USA to bylo 55 %, nyní 107 %. Německo, které se chovalo "velmi zodpovědně", mělo 60 % a nyní má asi 79 %. Přesně stejné dluhy má krachující Španělsko. Progresivní se situace zhoršuje ve velmi krátkém čase.
Proč směřujeme do vážné krize právě vinou dluhů? Nelze splatit?
Aby bylo možné dluhy splatit, ekonomiky by musely růst rychleji, než je procento úročení dluhů. Takový růst už nikdy nebude v důsledku ropného zlomu. Jinak se dají zaplatit jen za cenu radikálního seškrtávání, což je politicky problematické. Čili dokud ekonomiky rostly, dluhy se daly nabalovat a zdálo se vše v pořádku. Teď však už nemáme žádnou šanci na rychlý ekonomický růst.
Co to bude znamenat?
Některé státy budou prohlašovat bankroty, mnohé banky zkrachují. Řecko a Španělsko jsou již reálně zbankrotované země. Neboť bankrot znamená přiznání, že stát není schopen splácet své dluhy. Aby státy dluhy splácely, musí si půjčovat nové peníze a úroky na ně stoupají. Perspektiva, že dluhy někdy splatí, se blíží nule.
A co potom?
Nastane dominový efekt. Banky mají hodně peněz investovaných do státních dluhopisů, které stát nebude vláda splatit. Pokud by jejich dlužníci úplně přestali splácet, zastavilo by se půjčování peněz, firmy ani jednotlivci by nebyli schopni získat půjčky, banky by si také přestali půjčovat navzájem. V roce 2008 se to stalo - mezibankovní trh s penězi se skoro zastavil. Výsledek by byl, že by mezinárodní obchod přestal fungovat.
Čili země by nebyla schopna dovážet a vyvážet?
Ano, například Slovensko by mělo problémy vyvážet auta a elektroniku, což jsou dvě největší položky slovenské exportu. Fungovalo by to zřejmě pouze mezi zeměmi, které mají euro.
Je něco, co se jednoznačně předvídat dá?
Nezpochybnitelné je, že státy, které kontrolují množství peněz, budou své nesplatitelné dluhy řešit tiskem nových peněz. Výsledkem je, že například mezinárodní dluhy USA vůči Číně nebo arabským zemím jsou spláceny v papírech, jejichž skutečná hodnota je stále nižší. Peníze budou znehodnoceny, tím se znehodnotí i úspory občanů. Důchodce, který si myslí, že má v soukromém penzijním fondu velkou sumu peněz, najednou zjistí, že s těmi penězi přežije jen pár měsíců.
V rozhovoru na podzim jste naznačovaly, že banky by mohly jako ochranu před zkolabovanými udělat to, co v Argentině před lety - omezit možnost výběrů. Předtím se o té možnosti ani neuvažovalo, dnes se o této teorii začíná potichu mluvit.
Nevím, jestli se to opravdu stane, ale jsme svědky chronického útoku na banky. Lidé si v Řecku, Španělsku i Itálii vybírají své úspory a vyměňují je za švýcarské franky, kupují drahé kovy nebo peníze přenášejí do německých bank. Evropská centrální banka se před útokem zatím brání tak, že pumpuje do komerčních bank obrovské objemy peněz.
Odkud je bere?
Tiskne je. Od doby, kdy byl zrušen zlatý standard, nejsou peníze ničím kryté, není za nimi žádná reálná hodnota a roztáčí se inflace.
Kdybychom si znovu sedli o půl roku a debatovali o problémech, budeme už cítit nějakou změnu?
Stoupne počet lidí, kteří si uvědomí, že směřujeme do dlouhé ekonomické krize, které se nedá vyhnout. Kdyby existovali osvícení politici, přijali by opatření, která by zmírnila její sociální důsledky. Například by chudým pronajali státní půdu na zahrádky a sady, překot by se tu zateplovaly nemocnice, školy, domy. Ale v jejich silách není zastavit trend, mohou ho jen oddalovat. I Američané udělají pouze další vlnu tisku nových peněz. Pravděpodobně před volbami, čímž oddálí kolaps o několik měsíců.
Čili regionální politici, například slovenští, jsou už mimo hru?
Ne - mohou ještě hodně pokazit. Mohou dále ve velkém krást, mohou dále plýtvat tím málem, co stát bude mít. Ale nelze od nich nic čekat a ani kdyby chtěli, nedokáží zabránit tomu, co je neodvratné.
Kazí něco?
Stále blouzní o růstu - volby se totiž vyhrávají slíbené ráje na zemi, ne varováním před tím, kam skutečně svět spěje, a opatřeními, která by zemi připravily na novou realitu. No zdá se mi, že jsou postupně alespoň trochu střízlivější. Cítit signály, že si uvědomují vážnost situace, a je správné, když je jejich rétorika silně proevropská. Peníze vložené do záchranných fondů nebudou Řecko nebo Španělsko schopné nikdy splatit, ale jsou naší investicí do bezpečnosti a míru v Evropě.
Je tedy v pořádku, že Slovensko se snaží být lídrem ve schvalování eurovalu?
Ano. Přestože peníze, které zapůjčíme, nám nikdy nikdo nesplatí. My jsme si zvykli, že vše dostáváme od Evropy zdarma, že Evropa je pro nás dobrá maminka, která nám posílá peníze. To končí a očekává se od nás, že budeme do rozpočtu přispívat. A pokud se euro rozpadne, bude lepší, když se udržíme při Německu.
Co je dnes horší - problémy Evropy, nebo problémy USA?
Jsou na tom přibližně stejně špatně a také Čína s Japonskem mají velké starosti. Situace je však angloamerickými médii hraná tak, aby vznikal pocit, že největší problémy má Evropa. Souvisí to s americkými volbami v listopadu. Později se obrovské problémy projeví i tam, ale pokud se situace v Evropě zhorší dříve než v USA, investoři budou utíkat k americkému dolaru. Budou ho nakupovat, což může pomoci americké ekonomice udržet se nad vodou o pár měsíců déle. No v konečném důsledku se to nemá jak jinak skončit než velkou inflací.
Kdy to přijde?
Může to trvat týdny, až měsíce. Podle mého názoru ne déle než rok.
Jak je na tom ekonomicky Slovensko?
Jsme zcela závislí na exportu. Máme mnohonásobně vyšší výrobní kapacitu, než dokážeme spotřebovat. Pokud se na Slovensku vyrobí za rok například milion aut a prodá se jejich řekněme 70 tisíc, tak kolem 900 tisíc aut musíme vyvézt. Z toho vidíte, že jakékoli snížení koupěschopnosti obyvatelstva ve světě se u nás velmi rychle projeví. Prudce stoupne nezaměstnanost, lidé budou více šetřit a luxusní spotřeba bude omezována.
Stát tím bude mít větší výdaje na nezaměstnané ...
A bude mít nižší příjmy. Povede to k osekávání výdajů. To vše nás čeká, skutečná otázka je, jak rychle a zda půjde o pozvolný proces, nebo rychlý pád. Charakter poklesu bude záviset také na reakci politiků. Zřejmě až výrazné zhoršení je přinutí k nezbytným krokem.
Kdo bude první přicházet o práci?
Můj přítel ekonom Dušan Doliak říká, že už dnes vidí ubývání obchodů. Ve velkých městech to ještě necítíme, ale jinde je už dnes množství prázdných provozů. Takto zřejmě bude situace pokračovat. Horních deset tisíc sice stále zůstane, a přestože přijdou o hodně, stále budou bohatí. Budou moci nakupovat, čili zůstanou i luxusní obchody, ale zůstane jejich mnohem méně. Zasažena bude i doprava, což souvisí s ropným zlomem. Ty nejhorší scénáře naznačují, že za deset let bude mít Evropa k dispozici o polovinu méně ropy než dnes a její ceny budou mnohem vyšší. Dražší bude i cestování na dovolené, letecké se opět stanou pro masy nedostupné.
Jako bychom se vrátili o 25 let dozadu?
Ano, životní styl průměrného člověka se může začít podobat životu v 80. letech. Budeme žít skromněji, ale nečekejte katastrofu, po níž najednou nebude nic existovat. Naopak, může to být zajímavé a pro Zemi pozitivně. Hlavní problém je, že mnohem rychleji si člověk zvykne na lepší život než na skromnější. Fakt je, že mnoho lidí může být krizí vážně zasažených.
Kteří lidé?
Například nemocní. Velké množství lidí má chronické onemocnění, je mnoho starších, kteří jsou odkázáni na dobře fungující zdravotnictví.
Jak se má člověk připravit na problémy? Například na možný kolaps systému?
Dá se do jisté míry připravit na šoky, například na velké poruchy v zásobování při možném kolapsu obchodu. Rodina si může nakoupit věci skutečně důležité pro život, například potraviny s dlouhou trvanlivostí, jako jsou konzervy, tvrdé nevaječné těstoviny. Nebo si zajistit pícku na dřevo a zásobu dřeva pro případ, že by uprostřed zimy došlo k výpadkům v dodávkách plynu z Ruska pro neschopnost bank zprostředkovat platby. Nákupy potravin se před volbami děly v Řecku, protože lidé se báli nejhoršího. Nákupem potravin, které se dají skladovat několik let, nic nepokazíte.
Vy se takto připravujete?
Něco jsem nakoupil. Klidně můžete nákup potravin s dlouhou trvanlivostí brát jako smysluplnou investici. Banka vám dnes dá úrok tři procenta - vsadím se, že průměrné ceny potravin budou o 2-3 roky dražší o více než 10 procent.
Pokud má někdo větší částku peněz, do čeho má investovat?
Například do drahých kovů, neboť jejich hodnota bude stoupat. Protože jich je málo a těžba je energeticky náročná. Zajímavá investice je i koupě zemědělské půdy nebo zahrádky v blízkosti svého bydliště. Lidé, kteří nemají mnoho peněz, mohou kromě zmíněných potravin klidně investovat do různých nástrojů souvisejících s udržením základních potřeb.
Proč mnoho lidí to, o čem mluvíte, ignoruje?
Mnozí z nevědomosti a zbytek ze strachu. Lidský mozek je stroj na víru. Dokáže uvěřit tím nejabsurdnější výmyslem a zcela vytěsnit nepříjemné fakta. Tento mechanismus se jmenuje denial - popírání reality - a bráníme se jím proti všem špatným zprávám, například když onemocníme na vážnou nemoc. Dnes je vážně nemocná celá naše civilizace. Léčba bude dlouhá, bolestivá a výsledek je nejistý.
Je možné, že při současné krizi zažijeme historické období, které jednou bude v učebnicích?
Může se to stát. V roce 1989 jsem si myslel, že prožívám to nejúžasnější, co člověk může zažít. Dnes si myslím, že to, co zažijeme, bude ještě mnohem zajímavější. Trochu se však bojím, že velká skupina bude prožívat věci tragicky.
Která skupina?
Velký problém může být mezigenerační. Plno mladých studuje na vysokých školách disciplíny, které jsou absolutně nepoužitelné v podmínkách ubývající ekonomiky. Absolventů vysokých škol bez uplatnění budou desítky tisíc. Rodiče začnou mít pocit, že jejich děti jsou "lůzři", protože od nich očekávali velkou kariéru. Začnou trpět, že jejich děti jsou navzdory vysoké škole neúspěšné, a pro mladé to bude psychologicky velmi složité.
Jak dlouho bude krize trvat?
Podle mě je před námi dlouhý sestup. Neprožíváme cyklickou krizi, ale strukturální krizi civilizace. Něco, jako byl zánik Římské říše, ale v planetárním měřítku. Zbytek našich životů a možná i zbytek životů našich dětí bude ve znamení ubývající ekonomiky.
Ale to bude strašné, jestliže takový scénář naplní.
Nemyslím si. Konzumní společnost již byla, budeme žít skromněji. Jedna éra končí a pro Zemi je to dobré.
Konzumně založený čtenář si možná pomyslí, že blouzníte, že mluvíte nesmysly.
Já ho ani nenutím "konvertovat". Ale pomůže mu, když si uvědomí, že pokud se stane to, co předpovídám, bude trpět, dokud nezmění svou životní filozofii. Hodnota lidského života přece nespočívá v tom, co máme, ale v tom, co dokážu dát jiným. Podle mě bude průměrný člověk za 50 let z hlediska materiálního pohledu mnohem chudší než my dnes. Ale to neznamená, že musí být nešťastnější. Záleží, jak dokáže strávit pokles. Naši prarodiče spotřebují šestkrát méně než dnes my a žili úplně spokojeně.
Plno lidí však pokles asi nedokáže mentálně zpracovat a přizpůsobit se.
Těžké časy mají před sebou ti, co nebudou vidět hodnotu svého života jinak než přes konzum. Projdou obdobím depresí a chvíli potrvá, než si každý najde nové umístění ve společnosti.
zpracoval: heartblue
zdroj: http://zivot.azet.sk/clanok/11664/hororove-vizie-juraja-mesika-uz-kupuje-trvanlive-potraviny.html
|
