|
Badatelé své závěry založili na analýze spojení 43 000 nadnárodních společností. „Realita je natolik složitá, že jsme museli odhlédnout od dogmat, jako jsou různé teorie spiknutí nebo teorie volného trhu. Vycházíme z faktů,“ konstatuje teoretik komplexních systémů James Glattfelder, který je autorem výzkumu. Švýcaři zpracovali data z databáze Orbis 2007, která obsahuje 37 milionů firem a investorů.
Z předchozích výzkumů sice vyplývalo, že světovou ekonomiku ovládá poměrně malá skupina firem a bank, ale nikdo se nezabýval vztahy mezi těmito korporacemi a jejich dceřinými společnostmi. Z analýzy 43 060 firem sestavil švýcarský tým model rozdělení ekonomického vlivu nadnárodních firem přes jejich dceřiné nebo přidružené společnosti. Vědci tak určili jádro z 1318 nadnárodních korporací, které mají mimořádně těsné propojení. U těchto firem se našly konexe přes dvě nebo více firem.
Superjádro
I když jejich oficiální příjmy stěží převyšují 20% celosvětového zisku, skrze své přidružené firmy ovládají většinu světových společností. V chapadlech těchto nadnárodních monster se tím pádem soustřeďuje 60% celosvětových příjmů. Z toho řetězce se výzkumníkům podařilo vyčlenit jakési super-jádro, které tvoří 147 společností. Jejich aktiva jsou navzájem natolik propojená, že jsou téměř společným vlastnictvím. Díky tomu má neoficiální finanční konglomerát kontrolu nad 40% celosvětového korporačního bohatství.
Riziko nestability
Riziko takové propojené sítě spočívá v nestabilitě, může se totiž zhroutit. „Když jedna společnost má potíže, šíří se to dále,“ upozorňuje Glattfelder, který se domnívá, že společnosti se takto propojují z obchodních důvodů, a nikoli proto, že by chtěly ovládnout svět. Mají příliš různé zájmy, což jim brání mít skutečnou politickou moc, ale na druhé straně mohou jednat jako „jeden muž“, když budou bránit své společné zájmy. Jedním z takových zájmů je, že na situaci nebudou chtít nic měnit, protože jim vyhovuje. Existence globální „superkorporace“ je velmi důležitá také z hlediska faktické politické svobody jednotlivých národů, jak to můžeme pozorovat na situaci Islandu nebo Řecka, nebo i z hlediska svobodné vůle celé Evropské unie.
Většina z těchto superkorporací působí v oblasti finančnictví. Mezi TOP 50 patří např. Barclays PLC, Goldman Sachs, Capital Group Companies Inc., FMR Corporation, AXA, dále Deutsche Bank AG, Bank of America Corporation, Allianz SE či BNP Paribas.
Zdroj: http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-2051008/Does-super-corporation-run-global-economy.html
|
