Jak je vidno, novináři mají rádi jen katastrofické scénáře a špatné zprávy. O zemětřesení, které postihlo 20. března Mexiko, jsme se toho moc nedočetli. Přitom se jednalo o nejsilnější zemětřesení v Mexiku za téměř tři desetiletí.
V úterý k večeru jsem se z Twitteru dozvěděl, že se v Mexiku pořádně otřásla matička země. Chtěl jsem kontaktovat kamarádku, která žije přímo v metropoli, ale nebylo potřeba. Na Facebooku už rozebírala zážitky a kontaktovala rodinu. Docela mě překvapilo, že nevypadl ani elektrický proud, což je poměrně běžné i u daleko slabších otřesů.
Sám mexický prezident v televizi ujišťoval, že nemá zprávy o žádných obětech ani vážnějších zraněních. Záběry ve Foro TV (jakási mexická obdoba ČT24) na spadlý most, pod kterým byla rozmašírovaná dodávka (nebo něco co ještě před chvílí bylo autem), ovšem nebudily zrovna důvěru v informace, že zemětřesení proběhlo tak v poklidu.
Otřesy to byly ale skutečně velké. Podle kamarádky asi nejsilnější, co kdy zažila... no jak se ukázalo, měla pravdu, protože 7,4 Richterovy škály naposledy cloumalo Mexico City v roce 1985! Tehdy si 8 stupňová magnituda vyžádala na 10 tisíc obětí a město se dlouho vzpamatovávalo z jedné z nejhorších katastrof ve svých dějinách.
Richterovou stupnici nelze brát zcela doslovně. Následky zemětřesení totiž vždy závisí na mnoha faktorech, od místa epicentra, po podloží až po připravenost budov.
Střední Amerika má nevýhodu v tom, že zemětřesení zde může zesilovat a šířit se i dlouho poté, co vzniklo. Také to úterní mělo svůj počátek na pobřeží mezi státy Oaxaca a Guerrero ale během 45 sekund dokázalo urazit vzdálenost přes 300 km a rozechvět budovy v metropoli.
Mexico City je přitom z hlediska stavebních podmínek patrně jedním z nejhorších míst na světě. Město se nachází nejen v seismicky velmi aktivní oblasti, ale navíc také na dně vyschlého jezera, na jehož centrálním ostrově založili Aztékové svou slavnou říši.
Do roku 1985 se pořádně nevědělo, co se stane v vysokými budovami, až jednoho dne přijde silnější zemětřesení. Daň za poznání tehdy byla velmi vysoká a Mexičané si slíbili, že už nic podobného nepřipustí.
Na rozdíl od podobných protipovodňových slibů u nás, které povětšinou odpluly s přívalem další vody, Mexičané tvrdě zapracovali, zpřísnili stavební předpisy a budovy začali stavět mnohem precizněji. Velká péče je věnována ocelovým výztužím a to u výškových budov zejména těm v 8. až 20. patře. Alfou a omegou opatření byl také náležitý výzkum, který konec konců běží dodnes. Seismologové byli sice nejnovějším zemětřesením „lidsky vystrašení“ ale hned jak vše skončilo, se vrhli na analýzu získaných dat.
Je sice pravdou, že současné otřesy měly jen třetinovou intenzitu těch z roku 1985, avšak inženýři za téměř třicet let udělali obrovský kus práce. Mexico City může posloužit jako vzor pro jiná místa na naší planetě, která se nacházejí v seismicky aktivních oblastech.
Pravdu.cz nepíšeme z garáže, ale z virtuální kanceláře. Jen tak Vám můžeme přinášet pravidelně aktualizovaný a kvalitní obsah s přijatelnými náklady.
Ve virtuální kanceláři nejen sídlíme, ale také ji poskytujeme. Chcete vědět, jak podnikat s minimálními náklady?
Ivo Wiesner patřil mezi atlantology, kteří systematicky zkoumají všechny dostupné prameny a jdou svou vlastní cestou. Výsledkem jeho alternativního bádání je obraz historie, která s oficiální vědou nemá téměř nic společného...
Způsobů, jak porovnat drahotu v různých městech, je celá řada. Žebříček nejdražších měst podle ceny ubytování je však trochu jiný. Nejen že se do první ligy velkoměst dostal nigerijský Lagos. Dokonce předběhl New York, Paříž, Sydney nebo Curych…
Film režisérky Kathryn Bigelow „Třicet minut po půlnoci“ dostal Oskara jenom za zvuk. Polodokument, filmová rekonstrukce, dokudrama, vášnivá veřejná debata, nesouhlasné reakce.
