|
Kdyby nebyly vztahy Maďarska a Slovenska jako na houpačce jednou nahoru jednou dolů, nebylo by to nic zvláštního. Ale národnostní vášně kalí vztahy zejména politiků obou zemí už hodně dlouho, i když se střídavě velkou intenzitou. Když však navštívíte některou z vesnic kolem Galanty či Nových Zámků, zjistíte, že vztahy obyčejných lidí nejsou až tak horkokrevní. Například ve zhruba třítisícové vesnici Horní Saliby asi 10 kilometrů od Galanty žije jen tisícovka Slováků. A největší národnostní konflikt zde zažili před lety, kdy se ve vesnici poprali se značně podroušenými českými občany, kteří zde na nedalekém termálním koupališti trávili dovolenou.
To pamětníci, kteří na Slovensko byli, coby maďarští občané slovenské národnosti vysídleni v rámci výměny občanů v roce 1947 z Maďarska, vzpomínají na jiné půtky. Prý byl strach jít na jakoukoliv tancovačku, protože končívala pořádnou bitkou a tekla i krev. Až jednou prý přesídlení Slováci ohlásili, že bude hasičský bál, ale beze zbraní. Každý, kdo vcházel do sálu, byl prohledán a pokud u něj byl nalezen nůž, nebo jakákoliv jiná zbraň, dostal řádnou nakládačku. A pak prý už byl klid a Slováci s Maďary se v této vesničce už nikdy nepoprali.
Když jde o peníze, národnost jde stranou
Slovensko-Maďarské vztahy mohou být jakékoliv, ovšem když jde o peníze, může být vše ještě jinak. Už před šesti lety se totiž začali někteří Slováci z Bratislavy přesouvat do Rajky, poslední vesnice na maďarské straně Dunaje. Důvodem byla hlavně cena nemovitostí. Zatímco v Bratislavě se cena staršího panelákového bytu pohybovala kolem dvou milionů slovenských korun, v Maďarsku za tuto cenu zájemci pořídili pěkný rodinný dům i se zahradou. Přitom na okraj Bratislavy to z Rajky autem trvá jen deset- patnáct minut, kilometr od vesnice je dálnice, což cestu do práce přestěhovaným Slovákům značně ulehčuje.
Nutno však také podotknout, že Bratislava má poměrně zvláštní polohu. Je to hlavní město Slovenska, které leží na hranici dvou států – Maďarska a Rakouska. I proto je pro obyvatele slovenské metropole zajímavé přehodnotit si ceny bydlení v sousedních státech. V Rakousku jsou však díky daleko vyspělejší ekonomice ceny nemovitostí podstatně dražší, stejně jako i náklady na provoz bydlení. A to i přesto, že Rakousko poskytuje různé daňové úlevy a státní dotace při stavbě domu, nebo koupi pozemku.
Slovenský deník SME už v roce 2006 uvedl, že v maďarské Rajce si koupilo pozemky nebo domy na 70 slovenských rodin a vesnice operativně připravila k prodeji dalších 38 stavebních pozemků o rozloze 600 metrů čtverečních. Právě cena pozemků nejvíc lákala Bratislavany, protože metr čtvereční v maďarské Rajce vyšel na 417 tehdy ještě slovenských korun, v bratislavské čtvrti Čunovo (jen pět kilometrů od Rajky) až na tři tisíce korun.
Lidská práva platí na celém území Evropské unie
V diskusi čtenářů se okamžitě objevily názory, že Slováci do deseti let obsadí tuto část Maďarska a tím si zvětší své území. Ale také tvrzení, že z těchto Slováků se nikdy Maďaři nestanou, protože dojíždějí za prací na Slovensko. A pak uklidnění, že na celém území Evropské unie platí lidská práva bez ohledu na nějaké kastování na národnostní menšiny.
Nově nastěhovaní obyvatele si většinou nechávali trvalé bydliště na Slovensku a za nemovitost v Maďarsku platili daně ve velmi nízkých částkách. Libovali si však také v o něco menších provozních nákladech na bydlení.
I když se mezitím ceny nemovitosti pohnuly směrem nahoru i dolů, musí být maďarské reality nadále finančně lukrativní. Proč jinak by se tam stěhovali nejenom obyčejní lidé, ale také politici? Slovenský ministr Borec koupil pozemek přímo v obytném parku, ve kterém jsou majiteli většiny pozemků také Slováci. Zajímavé však je, že poslanec Slovenského parlamentu, který má maďarskou národnost a bydlí ve vedlejší ulici ve stejném maďarském městečku, si nepřál zveřejnit své jméno. Proč?
Ale přiznejme si na rovinu, že bychom některé naše české ministry a politiky také rádi odstěhovali někam…
Poláci si také libují v levném bydlení v německém pohraničí
Stěhování k sousedům však v době fungování Evropské unie není nic nemožného. Také Poláci, kteří podle některých odborníků mají prý nejdražší bydlení, se stěhují do pohraničních německých vesniček a měst. A to přitom historicky vzato polsko-německé vztahy také nejsou procházkou v růžové zahradě. Už před čtyřmi lety přinesl Český rozhlas reportáž o tom, jak se rodina se dvěma dětmi přestěhovala z drahé Varšavy do levného německého pohraničí v Pasewalku. Za třetinu sumy, kterou dostala za byt ve Varšavě, si pořídila dokonce starší činžovní dům, zbytek padl na jeho rekonstrukci podle představ nových polských majitelů. A podle této rozhlasové reportáže se Poláci stěhují i jinam. Starosta třítisícového německého městečka Lögnitz uvádí, že zde nalezlo bydlení dvě stě čtyřicet Poláků.
Mezi Čechy a Poláky je situace trošku jiná. Ti se za hranici sousedního státu stěhují zejména kvůli rodinným svazkům. Například paní Barbora z Karviné se do Polska vdala a odstěhovala se ke svému manželovi do pohraniční vesničky. Podobná situace je také mezi Čechy a Slováky. Zejména mezi Čadcou a Ostravskem vládl ještě v době společného státu čilý pracovní ruch. Zatímco za prací na Ostravsko jezdilo z Čadce a okolí obrovské množství účelových autobusů přímo na šachty a do železáren. Slováci si své domy stavěli na slovenské straně. Po rozdělení státu a utlumení těžkého průmyslu, si pracovní uplatnění našli většinou jinde, jen aby mohli zůstat na rodných Kysucích.
Zajímavé však je, že z polského Czieczyna začali v posledním období někteří polští rodiče vodit své děti do mateřských školek a základních škol v Českém Těšíně. A opět jsou ve hře peníze. České školství je podle rodičů prý levnější a kvalitnější než to polské. Navíc si lidé z příhraničí pochvalují, že se děti naučí i jazyk a tím se zvýší jejich možnosti na pracovní uplatnění v dospělém věku.
Bydlení v cizině má nejenom klady, ale také svá rizika
Bydlení v cizí zemi dnes kvůli otevřeným možnostem Evropské unie není problém. Může však mít podle odborníků také svá rizika. Člověk stěhující se jinam by měl znát nejenom ceny nemovitostí, ale také náklady na provoz bydlení. To znamená, kolik zaplatí za energie, vodu a samozřejmě - daně. Důležité je rovněž znát také infrastrukturu, sociální výhody, zdravotnictví, dostupnost pracovních příležitostí, možnosti svého profesního uplatnění a jiné. Pokud se stěhuje celá rodina, měla by zvážit jazykové vybavení členů rodiny, dostupnost školek a základních či středních škol. A v neposlední radě by měl být připraven přijmout zcela jinou mentalitu a kulturní zvyklosti svých nových sousedů.
|
