Cikánská otázka v ČR

Tento článek je nutno vnímat jako reakci na stále se zvyšující cikánskou kriminalitu, která v České republice ke konci roku 2010 existovala a existuje i v roce 2011, a to v míře dříve nevídané. Z hlediska kauzality je tedy tento text pouhým následkem, jehož příčinou je již výše zmíněná cikánská kriminalita, jež má zase své příčiny atd.

Text v žádném případě, nemá za cíl vyvolávat etnickou nesnášenlivost, jelikož ta je pro autora z hlediska morálního nepřípustná, z hlediska možnosti, nalézt rozumné řešení, je pak tato kontraproduktivní. Autor se také nehlásí k žádnému hnutí či ideologii, které potlačují práva a svobody jedinců nebo skupin obyvatel.
Vyjasnění pojmů

Jelikož v dnešní době je význam slov Rom/Cikán velmi nejednoznačný a jejich používání se liší, je nutné toto relativistické „zmatení jazyků“ odstranit a definovat tak pojmy, se kterými je možno dále operovat. Dle wikipedie se : … „pojem Cikáni všeobecně používá jako souhrnné označení různých větví (skupin) národa, pocházejícího původně z Indie, jehož nejznámějšími představiteli jsou Romové a Sinti“. Pokud se tedy někdo osobně cítí býti Romem místo Cikánem, má na to bezesporu právo. Na co již ovšem právo nemá, je vnucování tohoto pohledu ostatním lidem, ať již pomocí médií či politiků.

Nejspíše je to pouze trapná snaha nahradit termín Cikán, který má, díky staletím zkušeností s dotyčným etnikem, mezi lidmi negativní nádech, politicky korektním termínem Rom. Negativního pohledu na určitý jev se ovšem nelze zbavit tím, že onen jev pouze přejmenujeme. Nehledě na to, že slovo Cikán je z lingvistického hlediska exonymum stejně jako např. Benátky (Venice) nebo Mnichov (München).

Na základě výše zmíněných faktů bude tedy tento text nadále se slovem Cikán operovat jako s obecným názvem určitého etnika.

Slovní spojení „cikánská kriminalita“ bude v tomto textu používáno jako název společnosti nebezpečným aktivitám, které jsou páchány příslušníky cikánského etnika. Tento pojem si tedy nelze v žádném případě vykládat tak, že každý Cikán páchá kriminální činnost.
Kdo je vinen?

Nejsem příznivcem hledání obětních beránků a „ukazovaní na někoho prstem“, ale v tomto případě je naprosto nepopiratelné, že drtivou část viny nese stát a politici, a nikoliv Cikáni samotní. Ti pouze zneužívají faktu, že jim je prakticky „dovoleno“ více než ostatním občanům, přitom z hlediska přínosu jednotlivce pro stát by to logicky mělo být naopak.

To je samozřejmě ekonomický pohled, ale jelikož tu máme pseudohumanisty, tak je poctivý a pracující člověk stejně „hodnotný“ jako nepracující kriminálník. A nalijme si čistého vína: Většina Cikánů je nezaměstnaných, mívají velmi nízké vzdělání a sociální dovednosti, a kriminalita se u nich tedy vyskytuje velice často. Pokud by ovšem tvrzení, že „jsme si rovni“ v praxi bylo uplatňováno,v zásadě bych s tím ani žádný problém neměl.

Chápu, že člověk by neměl být brán jen jako robot generující zisk a spotřebovávající statky a služby, jak jej vidí ekonomika, ale ať se snažím jak chci, přínos nezaměstnaného kriminálníka pro společnost zkrátka nevidím, ani co se nematerialistického hlediska týče.

O to horší je fakt, že ani ta proklamovaná humanistická rovnost v praxi aplikována není. Jestli chce být rovnost právem nazývána rovností, musí být rovností ve všem. Pokud požaduji rovnost práv, musím přijmout rovnost povinností. Pokud požaduji rovnost příležitostí, musím uznat rovnost kvalit (pokud chci pracovní pozici vysokoškoláka, musím být vysokoškolákem) atd.

Jediným právem, které se tomuto z přirozeného a logického hlediska vymyká je právo na život, protože žádný člověk nemůže rozhodnout, zda se on sám narodí či nenarodí. A toto právo musí být chápáno pouze tak, že jedinec má právo žít ( tj. nebýt o svůj život někým připraven), nikoliv „být živen“, což je velice často považováno za totéž.

Dezinformace versus realita

Fakt, že cikánská kriminalita je dnes vyšší než kdykoliv předtím, musí být zřejmý každému člověku, který sleduje dění v naší společnosti. Nehodlám na tomto místě vyjmenovávat početné případy a dokazovat, že mám pravdu. Zbytečně bych ředil text a „házet perly sviním“ také nemám ve zvyku. Doba již pokročila natolik, že očividným důkazem mi je samotná realita, a člověka, který nechce vidět realitu kolem něj, nepřesvědčí bohužel ani sebepádnější důkaz, tudíž se o přesvědčování takovýchto jedinců nepokouším. Pouze realita je totiž oním arbitrem, který bezpečně usvědčuje každého lháře a manipulátora. S některými lidmi je možno snadno manipulovat, ale jen do té doby, než jim realita, někdy i dost tvrdě, otevře oči.

Nepřijatelné je ovšem to, že je realita, především ze strany mainstreamových médií, politiků a různých „aktivistu a zmocněnců“, účelově deformována a překrucována tak, aby se zdálo, že je vše v pořádku a nic se neděje. To se pak z cikánských kriminálníků stávají mladíci, výtržníci či pouze pachatelé. Z tohoto hlediska je velice zajímavá kauza, téměř k smrti ubitého, Patrika z Duchcova.

Kdybych si o médiích nemyslel to, co si myslím, jejich reakce by mě nutně musela šokovat. Pokud média tomuto případu vůbec věnovala nějakou pozornost, pak to bylo maximálně několik vteřin z celé relace a to ještě s mlhavým popisem. Pouze jeden či dva regionální deníky informovaly o skutečnosti, že pachatelé byli Cikáni. Nemám samozřejmě přehled o všech médiích, ale celkově mi jejich reakce přišla hrubě nevyvážená, vzhledem k tomu, že ve stejné době probíhala „Vítkov reality show“.

Pak se ale stalo něco, co považuji v naší společnosti za průlomový okamžik. Lidé si začali informace o Patrikovi rozesílat navzájem mezi sebou, a to v takovém množství, že jen mě osobně přišlo přes deset těchto mailů, přičemž většina z nich měla jiného počátečního odesílatele. V internetových diskuzích začalo převládat rozhořčení, že Vítkov je široce medializován zatímco o Patrikovi se neinformuje. Například na nejnavštěvovanějším českém zpravodajském serveru Novinky.cz se článek o Patrikovi objevil až zhruba po třech týdnech, a to zřejmě jen proto, že pod každým článkem o Vítkovu byla diskuze „plná Patrika“.

Mimochodem kauza Vítkov je přesně důsledek toho, že stát potažmo politici nejednají, a občané jsou frustrováni nespravedlností a mají pocit křivdy. Nechci a ani nemohu obhajovat to, co se stalo ve Vítkově, pouze podotýkám, že někteří lidé na určité situace reagují určitým způsobem…
Nic nového pod sluncem…

Z dlouhodobého hlediska je tedy neudržitelné aby politici a jiní vlivní jednotlivci bagatelizovali či ignorovali realitu. Vedení této země je dnes v situaci konstruktéra Titaniku, který stále tvrdí, že jeho loď je nepotopitelná, i když má již vodu po kotníky. Tento zvláštní druh sebeklamu, kterým je mimochodem prodchnuta celá současná západní civilizace, je typický pro společnosti, které se nacházejí „nad propastí kolapsu“.

Cikánská kriminalita

Z rostoucího trendu cikánské kriminality je tedy jasné, že současná „rukavičková“ řešení již nefungují. Cikáni, kteří se za současných podmínek byli ochotni integrovat do společnosti, se integrovali. Na ty zbývající je potřeba jiná taktika a jiné prostředky. Velice zvláštní se v tomto světle zdá fakt, že politici nutnost této změny neregistrují, ačkoliv by jako vedoucí představitelé naší země měli být jedni z prvních, kteří „otočí kormidlem“.

Výše jsem psal, že nezaměstnaný kriminálník nepřináší společnosti zhola nic dobrého, což je zcela jistě pravda. Existuje ovšem jistá entita, které takoví jedinci dobrou službu prokazují. Touto entitou jsou politici a obecně společenství elit. Zjednodušeně lze říci, že pokud spolu poddaní bojují v podhradí o drobky, má panstvo „volné ruce“, aneb když se dva perou, třetí se směje. Toto masové uplatnění strategie rozděl a panuj můžeme kolem sebe vidět na každém kroku. Mladí versus staří, nemocní versus zdraví, menšiny proti většině, stačí si jen vybrat.

Uznávám, že přijmout teorii o tom, že se u nás cikánská otázka neřeší, protože politici by neměli tolik volnosti k „hrabání si do vlastních kapes“, může být pro někoho obtížně stravitelné, ale v tom případě zbývá již jen jediné vysvětlení. Tímto vysvětlením je naprostá stupidita a ignorantství politiků. Pouze a jedině kolosální blb totiž může ignorovat situaci, ve které se naše země nachází. Jiné vysvětlení než to, že nás současní politici vedou do zkázy buď záměrně nebo z blbosti zkrátka neexistuje. Nechť si tedy každý čtenář odpoví sám, která z oněch dvou možností je podle něj ta správná.
Existuje řešení?

Je známo, že řešení žádného problému, tedy ani cikánské kriminality, nelze odkládat do nekonečna. Jediné co touto strategií „získáme“ je ztráta kontroly. Toto je prosím přírodní zákon, mnohokrát potvrzený historií a ne nějaký údaj na papíře, který lze změnit či ignorovat.

Vrcholoví politici se sami od sebe k řešení nerozhoupou, leda že se pod nimi začne „houpat“ jejich vlastní židle. Typickým znakem většiny politiků (pozor neplést se státníky!) je krásné rčení: Kam vítr, tam plášť. Před revolucí to byli kovaní bolševici, dnes tvrdí zastánci kapitalismu a zítra?? To záleží na tom, jaká ideologie bude zrovna u moci.

Pokud politici nekonají, měli by se tedy o změnu snažit sami občané. Nechci zde nikomu brát iluze, ale v době, kdy jsou občané „otroky“ bankéřů a finančníků a každý den se bojí, jestli zítra budou mít zaměstnání; v době kdy jsou občané odsuzování do vězení za vylepování samolepek a pořádání koncertů; v takové době očekávání nějakých výrazných občanských aktivit, hraničí s naivitou.

Zřejmě tedy budeme svědky dalšího neřešení a následně se s problémem „vypořádá ulice“ a pak poteče krev, jako již tolikrát v historii. Existuje sice nepatrná možnost, že se k moci dostane nějaké uskupení, které bude problém řešit tvrdě ale stále ještě v mezích demokracie a lidské slušnosti, ale taková pravděpodobnost je mizivá. Daleko lépe si lze představit, že se moci chopí jakási česká obdoba NSDAP a pak poteče krev také, jen s tím rozdílem, že to bude organizované. Zřejmě nejblíže k tomu má DSSS.

Nechci zde ovšem Dělnickou stranu sociální spravedlnosti nijak pomlouvat. Jejich mediální obraz je zajisté z části pokřivený, protože představují pro současný režim určitou hrozbu. Žádného člena strany také neznám, abych si udělal představu o jejich skutečných záměrech, takže pokud DSSS jde opravdu jenom o spravedlnost, pak se hluboce omlouvám. Na druhou stranu, historie nás učí, že každému revolucionářovi, jde o spravedlnost jen do té doby, než se sám začne dopouštět nespravedlností.

Zdroj: zvedavec.org