|
Situace kolem pádu – nepádu Nečasovy vlády připomíná v mnohém frašku. Dramatická prohlášení, improvizovaná interview, slovní potyčky a nevybíravé urážky vystřídané jako mávnutím kouzelného proutku opatrnými slovy o nutných dohodách, spolupráci a větším porozumění. Takový dojem zanechaly uplynulé dny. Co se vlastně přesně stalo? Věci veřejné udělaly to, co už v minulosti mnohokrát. Pokusily se vydírat ODS a TOP 09.
Došlo k tomu jaksi mimochodem, možná dokonce omylem. Za vším stál zlý muž véčkařů místopředseda Tomáš Jarolím. Holá hlava, černé sako, černá košile, ostré názory, vyhraněné postoje. Nikdy se neusmívá, přišel odkudsi z Teplic, aktivista, radikál, basák v rockové kapele, jáhen českobratrské církve. Lovec korupčníků, který nenávidí až za hrob Miroslava Kalouska a podává na něj neustále různá trestní oznámení. Hledá kauzy a vymetá pavouky ze skrýší. Věru podivný zjev i na veverky. Vždy na mě působil jaksi ponuře a zaťatě, nicméně vždy si stál pevně za svým. Právě tenhle člověk zřejmě popletl již tak dost zmateným členům grémia hlavu a přemluvil je, aby položili vládu. Možná, že spoustě lidí to ani nedošlo, mysleli si, že jde o další vydírací tanečky, že ministři budou jen hrozit, Nečas se zase lekne a pak se všecko vrátí do normálu.
Jenže kosa tentokrát narazila na kámen. Nečasovi s Kalouskem došla s manýry Věcí veřejných trpělivost. Jednoznačně dali najevo, že klidně nechají padnout vládu, že volby se udělají do léta a véčkaři už budou trávit prázdniny zcela mimo politiku. Tím způsobili véčkařům šok. Panika vypukla prakticky hned po té, co Nečas oznámil, že odchod ministrů z vlády znamená konec debat a předčasné volby. Tři ministři VV odmítli podat demise, pak se zjistilo, že jim to možná nařídil Radek John, který si uvědomil, že tohle je konec vlády i jeho strany. Hodil za hlavu hrdost a jakoukoliv minimální sebeúctu a začal do televize plkat něco o tom, že vždy chtěl vládu udržet, že se má hlavně jednat a všecko se nakonec vyřeší.
Tomáš Jarolím
Jarolím mezitím v televizi dostával čočku od Miroslavy Němcové a Miroslava Kalouska a do těla mu dávala i ostrá Daniela Drtinová, která pro daný večer zapomněla, co je to vyvážené moderování. „Ještěže něco tak slizkého, jako jsou Věci veřejné, navždy zmizí z české politiky,“ vysmíval se Jarolímovi Kalousek. Němcová zase hořekovala, jak už rok a půl musí radit Kateřině Klasnové při řízení schůzí sněmovny, a jak nerada to dělá. Jarolím se bránil, opakoval neustále, že vláda nefunguje, lidi ji nesnáší, korupce se nevyšetřuje, koaliční partneři véčkaře přehlíží a ignorují, a proto je třeba to ukončit. Pokud ne, pak Jarolím podá demisi. A tak druhý den podal demisi, protože John už mezitím zařadil zpátečku a začal hasit nekontrolovaný požár, který Jarolím zapálil. Demise nebudou, vláda bude, musí se jednat.
Výsledek těchto poněkud zmatených a protichůdných procesů se už jasně začal rýsovat. Zruší se tři ministerstva, od každé strany jedno, bude se rozjímat nad tím, kde se bude šetřit, veřejnosti se oznámí, které programové body už vláda nesplní. Někdy v daleké budoucnosti se bude řešit nějaká korupce v Lesích ČR a začne se uklízet nepořádek po Rampulovi (kterého se ovšem napřed nějak musí podařit dostat z Vrchního státního zastupitelství v Praze). To jsou věci, o kterých se mluví. O čem se nemluví je problémek s lobbyistou Romanem Janouškem, který zřejmě volal polovině politiků ODS, včetně současného ministra zemědělství Petra Bendla. Nemluví se ani o tom, že by měl nějak dobře dopadnout soud s Vítem Bártou (se kterým právě probíhající divadlo nemá vůbec, ale vůbec nic společného), tedy tak, aby Vítek odešel ze soudní síně hlavním vchodem ven a ne rovnou do basy. Zkrátka musí to dobře dopadnout, ale podle práva samozřejmě.
Pohled na současnou českou vládu je naprosto zoufalý. Neexistuje ve společnosti skupina lidí, ať už profesní nebo věková, která by proti vládě nedemonstrovala. Do ulic se chystají dokonce i důchodci a v půlce dubna mají začít největší polistopadové demonstrace. Veřejnost má Nečase a jeho party zkrátka plné zuby. Mediální obraz vlády je tristní. Problémy s korupcí a jak se dnes hezky říká, „prorůstáním“ byznysu do politiky přesahuje veškeré meze. Současné kolibříkovské nahrávky Pavla Béma tvoří jednoznačně jen špičku ledovce. Společnost je přesto otřesena a zděšena. Do toho se do éteru linou nahrávky Kristýny Kočí, kterým už sice zřejmě nerozumí ani ona sama, ale opět ukazují na naprosto zoufalé a diletantské provádění politiky ve Věcech veřejných. Samostatnou kapitolou je rozvrácené školství, které právě v těchto dnech přichází o desítky miliard z evropských fondů, protože ministerstvo nemá ministra ani šéfa odboru pro evropské dotace. Když se v médiích objevila zpráva, že bývalý ministr školství Josef Dobeš se vrátil na ministerstvo a působí tam jako poradce, někteří lidé mi psali, že se musí jednat o apríl. Nejedná. Evropské dotace se nečerpají ani na jiných ministerstvech a pokud se v červnu čerpání neobnoví (a že tomu zatím vůbec nic nenasvědčuje), pak bude celá naše země v opravdu vážných problémech, proti kterým jsou ty současné jen slabý čajíček.
Proč to všechno vlastně píšu a jak to souvisí s právě probíhajícím divadlem? Chci jen dokumentovat to, že podle „fyzikálních“ respektive politických zákonů, už tato vláda měla dávno padnout. Tlak zvenčí i pnutí vevnitř působí velice silně a zdá se nepochopitelné, že nesourodá rozplizlá améba zvaná vláda České republiky, ještě drží pohromadě. Jenže to, co ji spojuje, je silnější než jakékoliv bouře v ulicích, skandály v médiích, zlodějny, korupce a kýbl másla na hlavě. Jde o moc, přece. Kdo neokusil, nepochopí. A kvůli ní je třeba vytrvat, vydržet, nechat si všecko líbit, být nenáviděn, vysmíván, tahat se po soudech a poslouchat vlastní opilé hlasy z mikrofonů ve výstřihu Kristýny Kočí. Kvůli moci si podáte ruku i s Kalouskem. Kvůli moci uděláte všechno. Moc je totiž krásná a opojná. Ostatní ať jdou k čertu.
Foto: chameleoncharlie.cz a tn.cz
|
