|
Jeho nezvykle upřímné stanovisko s názory na vývoj obchodní etiky uvnitř obrovské investiční banky za posledních 12 let se rychle rozšířilo do Ameriky i do světa. A mimo to, že naštvalo jeho šéfy, způsobilo výrazný pokles akcií banky.
Odstupující manažer investiční banky Goldman Sachs Greg Smith
Dnešek (14.3.2012) je můj poslední den v Goldman Sachs. Téměř po 12 letech, kdy jsem pracoval v této bance – nejprve ve Stanfordu, pak v New Yorku a nakonec nyní v Londýně – věřím, že jsem zde pracoval dost dlouho na to, abych mohl sledovat vývoj její kultury, jejích zaměstnanců a její identity. Mohu poctivě prohlásit, že prostředí tady je nyní tak toxické a destruktivní, že jsem to ještě neviděl.
Abych popsal problém co nejjednodušeji, zájem o klienty je minimální a společnost se zabývá jen tím, jak na nich vydělat peníze. GS je jedna z největších a nejdůležitějších investičních bank na světě a je až příliš propojená s globálními financemi, aby mohla dál jednat tímto způsobem.
Firma se mění do té míry, že už se nemohu s dobrým svědomím identifikovat s tím, co toleruje.
Možná to zní skeptickému čtenáři překvapivě, ale kultura byla dříve důležitou součástí úspěchu Goldman Sachs. Byla založená na týmové práci, integritě a skromnosti a vždy dělala to nejlepší pro své klienty. Právě tato kultura byla tajnou ingrediencí, díky níž se toto místo stalo skvělým a dovolila nám podržet si důvěru klientů po 143 let. Nešlo jen o vydělávání peněz; to samo o sobě by firmu tak dlouho neudrželo. Mělo to něco společného s hrdostí a vírou v tuto organizaci. Je smutné, že musím říci, že když se dnes rozhlédnu, tak nevidím ani stopy po té kultuře, kvůli které jsem tu s láskou pracoval mnoho let. Ztratil jsem hrdost i víru.
Ale vždy tomu tak nebylo. Více než desetiletí jsem získával a zaškoloval kandidáty naší metodou náročného interview. Byl jsem vybrán jako jeden z deseti lidí, abych se objevil na náborovém videu, které se přehrává po celém světě na pobočkách banky. V roce 2006 jsem řídil letní interní program o prodeji a obchodování v New Yorku pro 80 kolegů. Tam jsem poznal, že je čas odejít, protože jsem zjistil, že už se jim nemohu dál dívat do očí a říci jim, jak skvělé to bylo kdysi místo na práci.
Knihy, které jsou psány o Goldman Sachs, možná zachytí, že současný výkonný ředitel Lloyd C. Blankfein a prezident Gary D. Cohn kulturu společnosti neudrželi. Opravdu věřím, že tento úpadek v morálce firmy představuje jedinou nejvážnější hrozbu pro její dlouhodobé přežití.
V průběhu své kariéry jsem měl privilegium být poradcem dvou z největších hedgeových fondů na planetě, pěti největších asset manažerů v USA a tří nejlepších majetkových fondů na Středním východě a v Asii.
Moji klienti mají celkový majetkovou hodnotu více než jeden bilion dolarů. Byl jsem vždy hrdý na to, že jim radím to, co je výhodné pro ně a ne nutně pro firmu. Tento přístup je v GS stále méně populární. Další signál, že je čas z ní odejít.
Jak jsme se tam dostali? Banka změnila filosofii vedení. Vedení dříve spočívalo na idejích, dávání příkladu a fairovém jednání.
V dnešní době, jestliže vyděláte dostatek peněz pro firmu (a nejste zrovna vrah), dostanete na vlivnou pozici.
Jsou tři způsoby, jak se rychle stát šéfem: a) „popravovat sekerou“, což v terminologii GS znamená nutit klienty, aby investovali do akcií a dalších produktů, kterých se snažíme zbavit, protože nemají velký potenciální profit, b) „honit slony“, což znamená v angličtině dostat klienty k tomu, aby obchodovali s čímkoliv, na čem vydělá GS. Můžete si myslet, že jsem staromódní, ale já prodávám nerad klientům produkty, které jsou pro ně nevýhodné. c) Sedíte na židli, kde je vaše práce likvidovat s nelikvidní, nejasné produkty.
Překlad: heartblue z http://www.nytimes.com/2012/03/14/opinion/why-i-am-leaving-goldman-sachs.html?_r=1
|
